Yokitce je již třináct let a
dožívá....dožívá ve své rodině - ve
své smečce. S přibývajím
věkem přicházejí nemoci a neduhy a ani ta moje
vitální a silná Yoko jich nebyla
ušetřena. Aktuálně má za sebou několik
náročných léčení a v posledku i operaci
rakoviny mléčné žlázy, kterou s nezlomností
jí vlastní zvládla i v tomto požehnaném
věku skvěle.
Asi nikdo z chovatelů nechce psát o
nemocných a starých psech, protože zájemci o psa
kupují malá roztomilá štěňata, poté
všichni chtějí mít mladé a zdravé
psy, pokud možné krásné a
úspěšné a nechtějí myslet nebo
domýšlet nic více. Zabývat se
nemocemi, stářím a dalšími již ne tak
milými věcmi v chovu resp. držení psa patří ale
neodmyslitelně k věci. Takže čtěte dále: Yoko je dnes v
jejím věku téměř slepá, je hluchá,
má ulámané a zkažené zuby, trpí
inkontinencí moče i stolice, po mrtvičce má
problémy s udržením rovnováhy, zcela jistě
trpí nějakou formou demence a ano - je prolezlá
rakovinou. Stručný výpis k nástinu reality. V
reálu to znamená poměrně časté
návštěvy na veterině, podávání
léků a hlavně řadu omezení, co s ní nemůžete nebo
naopak musíte dělat, protože by to Yoko nezvládla nebo by
ji to přímo ohrozilo na životě. Ona i jen
procházka je riziko, protože Yoko se ztratí i
ve vyšší trávě na louce za domem, kam
chodíme celé roky a jako slepá a značně
dezorientovaná vůbec nenajde cestu domů. Často bloudí i
na naší zahradě a já na ní vidím, že
vůbec neví kam jít. Stáří je prostě
mizerie. Ať u lidí nebo u zvířat. Yokše alespoň
zůstala její proslavená chuť sežrat vše
poživatelné i nepoživatelné a tak stále kráčí
kolem domu
velmi důstojným krokem, mohutná, široká,
chlupatá a pátrá. Nezajímá ji již
vůbec nic kromě žrádla. Vytrvale
sleduje, zda někdo nezapomene zavřít vrátka, což často
ověřuje tlapou, kvůli čemuž máme oškrabaná
vrátka - neb
její mysl je upřena k popelnici, která stojí za
plotem. Pokud tvrdě někde na zahradě nespí a zaregistruje, že
někdo přišel, tak příchozí lustruje - od
přímých rodinných příslušníků
a širší rodinné základny
žebrá a
vybírá desátky /oni to již nosí dobrovolně
:-))/. U cizích se bojí - protože již nevidí a
cítí cizí pach, zůstává stát
bokem a vyštěkává. Pokud se však
zadaří a vrátka z příchozích někdo
nezavře správně, Yoko má pocit, že právě
vyhrála v loterii. Popelnice je její. A ona je
schopná se do ní nacpat úplně celá a
olízat každičký zbyteček jídla z krabiček,
plechovek, obalů....a to co jí nechutná, popřípadě
nemůže pozřít, vyhazuje ven - asi tak v okruhu půl kilometru od
popelnice.......díky jejímu vysokému věku
však její trávicí trakt tyto nájezdy
snáší velmi špatně a tak jsme již
dvakrát byli na kapačkách na veterině. No ale
upřímně: člověk se tam cítí dost trapně, když
má jeho pes diagnózu: ohrožení na životě z důvodu
přežrání....
Na závěr: Yoko je i ve vysokém věku
pevným členem rodiny, je o ni řádně pečováno
a i když život je pro ni i pro nás teď složitější,
myslím, že žije svůj psí důchod dobře. Věřím, že
poznám, až přijde chvíle, kdy nebude chtít. Teď to
určitě ještě není. :-)
|
|
|
|
YOKO STAR RADINIE
Yoko je naše
rozmazlená sebevědomá princeznička, která si je
vědoma své krásy a mimořádnosti. Samotnou
chůzí dá okamžitě každému znát, že
přišla královna. Její ušlechtilou
příslušnost vyzařuje již pouhé vznosné
a hrdé držení šíje a těla. Yoko totiž
pochází z ruské krevní linie (my si
nìkdy tajně myslíme, že přímo carské..:-)),
odkudž zdědila velmi mohutnou kostru a nesmírnì
bohaté osrstění. A samozřejmě bezbřehou sebedůvěru.
Yoko se už jako štěňátko ničeho nebála a plna
životního optimismu se vždy vrhala do rùzných
krkolomných akcí. Tyto vlastnosti se samozřejmě
výborně zúročují při výcviku, který
Yoko přímo miluje. S nesmírným
nasazením cvičí, stopuje, kouše a bojuje
s figurantem a vlastně všechno dělá naplno. I ona
má složeny různé výkonnostní zkoušky
a nadále aktivně cvičí.
Yoko je také
úspěšná a obětavá máma - psice,
která se o svá štěňátka pečlivě
stará. U štěňátek přestává
být tolerantní ke smečce, ve které si jinak
všichni rozumí. Několikrát jsme tedy byli svědky
krátké a jasné výměny názorù,
kdy Yoko zvědavce nekompromisně vyhnala. My tam samozřejmě můžeme a tak
se u nás odchovaným štěňátkům
dostává již od malička spoustu mazlení a
lásky.
|
|
|
|